V 21. století je diskriminace v práci bohužel stále tématem k osvětě a diskuzi. Odlišnému zacházení ze strany nadřízeného nebo kolegy čelí častěji ženy, nejohroženější věkovou skupinou jsou starší lidé. Diskriminace v práci má řadu forem, od individuální po systematickou, od méně relevantních a relativně snadno řešitelných případů až po závažné kauzy, které mohou mít i soudní dohru. Kdy dochází k diskriminaci v práci? A co v takovém případě člověk může dělat? 

Diskriminace v práci a veřejná tajemství o ní 

Asi nikoho nepřekvapí problémy s hledáním práce nebo diskriminace na pracovišti v souvislosti s etnickým původem. Specifickou skupinu představují lidé nad padesát pět let. Do důchodu mají ještě daleko, nové místo se jim však v případě potřeby hledá obtížně. V očích zaměstnavatelů jsou méně výkonní a nemají takovou schopnost učit se novým věcem jako lidé o dekádu nebo dvě mladší. V dobách rekordně nízké zaměstnanosti byli lidé nad padesát oblíbenou cílovou skupinou recruiterů. Když však dojde na snižování stavů, stejně jsou starší ročníky obvykle “první na ráně”. 

V rámci Evropské Unie drží Česká republika jednu nelichotivou stříbrnou trofej. Platová nerovnost mezi muži a ženami je druhá nejhorší v rámci celého prostoru. V průměru berou ženy o pětinu méně než jejich mužští kolegové na stejných pozicích při stejném rozsahu povinností. Pokud zaměstnanec a zaměstnankyně v jednom zaměstnání a na stejné pozici dostávají rozdílnou mzdu, nemusí se však podle zákoníku práce jednat o diskriminaci. Záleží na tom, zda práci vykonávají “stejně” - stejně kvalitně, zda jsou stejně výkonní, jestli disponují srovnatelnou pracovní způsobilostí, odborností a zda mají stejné výsledky. Hledisek pro posouzení je zkrátka tolik, že se diskriminace prokazuje poněkud obtížně.

Diskriminace na pracovišti: co můžete dělat 

Máte pocit, že ve vašem zaměstnání dochází k diskriminaci? V tom smyslu, v jakém ji definuje antidiskriminační zákon, nikoliv o více či méně domnělou nespravedlnost? 

Pokud v práci čelíte záměrnému nerovnému zacházení, obraťte se v první řadě na nadřízeného, případně na člověka, který stojí ještě výše, nebo na odborovou organizaci. Může to znít banálně, ale řada obětí diskriminace na pracovišti ani tento základní krok neučiní. Mají obavu, že by se situace ještě zhoršila. Spousta nedorozumění a konfliktů se přitom dá řešit diskuzí ještě v zárodku.

Dalším krokem je mimosoudní řešení, mediace za dohledu nezávislého prostředníka. Obě zúčastněné strany s ní musí souhlasit, pokud však mediace získá zelenou, jde o elegantní a efektivní způsob, jak “vyložit karty na stůl” a spory urovnat. Zvlášť pokud je mediátor člověk na svém místě. 

Soud přichází na řadu až jako poslední, v momentě, kdy jakékoliv předchozí smírčí kroky nebo pokusy domoci se spravedlnosti selžou. Než se do soudní bitky pustíte, sejděte s advokátem, který vám nejen poradí, ale také na základě své praxe a zkušeností nastíní pravděpodobný výsledek soudního sporu. 

Na inspekci práce se nejčastěji obrací neúspěšní žadatelé o práci, pokud mají dojem, že k jejich vyřazení z výběrového řízení došlo apriori právě kvůli původu, pohlaví, věku, hendikepu a tak dále. Instituce však disponuje nástroji, které chrání a pomáhají v citlivé situaci také stávajícím zaměstnancům. 

Rada na závěr 

Mějte na paměti, že čím dřív problém začnete řešit, tím snáz se pravděpodobně doberete řešení. Pokud diskriminace na pracovišti trvá příliš dlouho, ovlivňuje psychiku zaměstnance a zasahuje také do jeho osobního života. Také je větší šance, že se problém podaří vyřešit “mírovější” cestou - přes debatu, případně mediaci - aniž byste se museli poohlížet po jiné práci. Případů, kdy by zaměstnanec setrval v pracovním poměru po vleklém vypjatém soudním sporu, opravdu není mnoho.